V jiném světě

Záhadná slova

Při vstupu do údolí Valle dei Mocheni uslyšíte různá slova a zvuk řeči, která pochází z daleka.

Pokud umíte německy, budou vám pozdravy Guatmorng a Gèltsgott, nebo jiné drobné zdvořilosti, znít povědomě.

Některá slova jsou výsledkem kontaminace, k níž došlo v průběhu času, mezi starou bavorskou němčinou, italštinou a trentinským dialektem.

Rakouského spisovatele Robert Musil během jeho pobytu v údolí Valle dei Mocheni velmi zaujala mochenština, a to natolik, že některá mochenská slova mu připadala jako tajuplná a magická zaklínadla pro vstup do jiného tajného světa.

Žít v lese

Lem der bòlt znamená „žít v lese“.

Mochenové vždy žili v kontaktu s lesem. Chodili do lesa na houby, na dřevo nebo na lov, nebo se vydávali na procházky, aby dosáhli nějakého vrcholu.

Z lesa pocházela například střecha - s dóch - horského statku - heff - zhotovená ze šindelů - de schintln  - z robustního modřínu a rovně zaříznutých, bez suků, upevněných kládami a kameny, aby je ani vítr ani sníh neodnesl. Ze dřeva se vyráběly také tzv. dalmedre - kospm - boty s podrážkou z modřínového nebo smrkového dřeva pobité hřebíky pro zdolávání ledu a travnatých svahů.

Místo, které poskytuje dary

Les vždy byl a je místem, které dokáže poskytovat mnoho darů, je živoucím prostorem, který je schopen se regenerovat a poskytovat člověku materiál, který žije dále i v jiné podobě. Vidíme ho stále přítomný ve starých domech nebo na horských statcích, které si uchovaly svou venkovskou podobu z minulých časů.

V údolí Valle dei Mocheni jsou dodnes k vidění důkazy, které vypovídají o hlubokém sepětí zdejších obyvatel s lesem: o pracovitosti a představivosti a o jazyce, v němž je uchována paměť lidí, kteří před dávnými staletími našli v těchto horách svůj vlastní jiný svět k žití.