Svět v jednom slově

Sny a idiomy

„Když se mi zdá o domově, vždycky sním v mochenštině. Jako by mozek věděl, kde se nacházím: když sním o horách, slyším slova svých rodičů, když sním o práci, mluvím italsky“.
Hranice mezi jazyky není jednoznačná: jde o nepřetržitý přechod významů, vnitřní dialog, který utváří identitu.

Také idiomy vypovídají o mnohém. Například v mochenštině existují výrazy, které prozrazují přímý, konkrétní, téměř pragmatický vztah ke každodennímu životu. Není zde místo pro abstraktní pojmy: každé slovo má svou váhu, příchuť, vztah k zemi. Některé syntaktické struktury jako by ukazovaly na lid, který žije v přítomnosti a věnuje pozornost tomu, co se děje tady a teď — podobně jako to pozoroval Leonardo Sciascia, když hovořil o obyvatelích Sicílie a jejich vztahu k času.

Pět slov pro vstup do údolí

Každý jazyk má vlastní přístupové klíče. Před příjezdem do údolí Valle dei Mòcheni by bylo dobré znát alespoň několik základních slov:

• „Grias de“ - ahoj, přátelský a důvěrný pozdrav;
• „haus“ - domov, ale také přístřeší, teplo;
• „bòlt“ - les, ústřední prvek krajiny a obraznosti;
• „muas“ - typický pokrm, symbol selské kuchyně;
• „lem“ - žít, ale také podstatné jméno život.

Pět slov, patero dveří do světa.

Jazyk a budoucnost

Mochenština není muzejní exponát. Je to živý jazyk, vyučuje se ve školách, používá se ve veřejných nápisech, a je předmětem jazykových festivalů. Ale především je to jazyk, který se dokáže obnovovat: přijímá nové pojmy, přizpůsobuje je, přetváří je podle své vlastní zvukomalby. Takto si tato komunita zachovává svou živost a zároveň zůstává věrná sama sobě.

Pokud se někdo chce naučit jazyk Mochenů, může využít kurzů, seminářů a online materiálů, které nabízí mochenské kulturní středisko Istituto Culturale Mòcheno. Nejlepší způsob však zůstává stále stejný: mluvit s lidmi, kteří tímto jazykem žijí, poslouchat jejich příběhy a nechat se unést rytmem jejich slov.

Přísloví, které vykouzlí úsměv na tváři

Jako v každé rolnické kultuře má i mòcheno svá ironická a zároveň moudrá přísloví. Například:

- pesser an larn piatt as a lara pfònn (lepší prázdný talíř než prázdná pánev). Kromě zřejmého odkazu na kuchyni lze toto přísloví chápat i obrazně: vybízí k rozumnému hospodaření s tím, co člověk má. Pánev představuje základ jídla, zatímco talíř je jen konečný výsledek.

- de pèrng stea' still, ober de lait trèffen se bider (hory zůstávají nehybné, ale lidé se znovu setkávají). Připomínka, že navzdory vzdálenosti či obtížím si lidé vždy najdou způsob, jak zůstat v kontaktu.

- mèss drai vert ont schnai a vòrt aloa' (třikrát měř a jednou řež). Rozvážnost především! Než se udělá konečný krok, je třeba věnovat čas kontrole, shromáždění informací a zvážení důsledků. „Připrav se pečlivě a jednej rozhodně, abys pak nemusel napravovat chyby.“

Svět, který nepřestává promlouvat

Každý jazyk, který se vytrácí, s sebou odnáší způsob nazírání na svět. Mluvit dnes jazykem Mochenů znamená postavit se proti umlčení daným uniformitou a rozhodnout se zachovat si rozmanitost, která obohacuje všechny.
Protože za každým slovem se skrývá široký svět a za každým živým jazykem národ, který jej nadále předává dál.