Z fronty do Začarovaného údolí

Objev „Začarovaného údolí“

Odlehlé místo, kde se zastavil čas, kde se zdá, že hory dýchají. Musil zde uprostřed ticha a starobylých přítomností nachází „jiný“ svět, svět, který později nazve Začarovaným údolím.

Z této zkušenosti se zrodila novela Grigia, která vyšla v roce 1921.
Geolog Hom, vyslaný podnikatelem Hoffingottem, odchází hledat zlaté žíly. Opouští rodinu a vydává se na cestu, s duší již zlomenou, připravenou přijmout nové světlo.

Lena Maria Lenzi, řečená „Grigia“

Údolí ho vítá důvěřivě. Nově příchozí přinášejí práci a obyvatelé reagují se zvídavostí a prostotou.
Příroda je mocná a ženy nečekaně přívětivé. Zejména jedna.

„Jmenovala se Lena Maria Lenzi: to jméno, stejně jako Selvot, Gronléit nebo Malga Mendana, vonělo po ametystech a květinách, ale on jí raději říkal Grigia - Šedá, podle krávy, kterou vlastnila.“

Zrodí se utajovaný vztah, utkaný z nenápadných a nevyhnutelných setkání.
Jak dny plynou, Homo postupně ztrácí spojení se svým dřívějším životem, podobně jako hrdina Conradova Srdce temnoty.
Neděje se tu však nic hrůzného - jen sladké, mystické, naprosté odevzdávání se osudu.
„Byly to dny svatební a na nebevstoupení.“

Podzim, důl a konec

Přichází podzim.
Grigia řekne, že mezi nimi musí vše skončit. Ani těžební společnosti se už nedaří.
Zbývá čas na poslední schůzku v opuštěném dole, který se stal jejich tajným útulkem. Milence tam ale překvapí manžel Marie.
Jí se podaří se zachránit. Homovi ne. Zůstane odevzdaně nehybně uvězněn v hlubinách země, kamene, dolu, jako by přijímal, že tento osud patří k přirozenému řádu údolí, že náleží k té prastaré síle, která ho nejprve přijala a nakonec pohltila.

Musilův návrat

Musil se naopak zachránil.
Po měsících strávených v údolí Valle dei Mòcheni překročil frontu u řeky Soča směrem na Vídeň a pak dorazil do Bolzana, kde se opět sešel se svojí ženou Martou.
V roce 1916 se Musil stal redaktorem vojenského zpravodaje Tiroler Soldaten-Zeitung, kde pokračoval v psaní vlasteneckých článků.

Teprve později, v monumentálním díle Muž bez vlastností, naplno zazní jeho rozčarování z války a rozpadu Rakouska-Uherska.

Ale Grigia zůstane navždy mimořádně živým, pronikavým a sugestivním obrazem údolí Valle dei Mòcheni, jeho přírody a lidí.

Údolí, které i dnes, stejně jako tehdy, oplývá tichem, tajemstvím a odhalováním.