Země trojjazyčnosti

Lexikální sběratelská práce, jako ta, kterou provedla Barbara Laner, odhaluje velmi bohaté nuance: výrazy jako hozen (dnes „zdomácnět, zkrotit“, dříve „kojit“) nebo zdrobnělina spazl, těžko přeložitelné slovo používané v rodinných kontextech, vypovídají o kulturně hlubokých kulturních souvislostech. 

Menšinové jazyky jsou živými zdroji. Jejich ochrana je kolektivní hodnotou, která obohacuje všechny. Jejich poznání je také právem a povinností většinové komunity, protože bez menšin by Trentino bylo chudší a méně pestré a chyběly by mu vrstvy, které ho činí jedinečným. 

Tři jazyky, jeden dech

Ve vícejazyčné škole ve Fierozzu (Vlarotz) žije mochenština společně s italštinou, němčinou a angličtinou v prostředí, kde tyto jazyky nestojí jen vedle sebe, ale přímo se prolínají.

Místní jazyk se stává mostem k okolnímu světu, prostředkem ke komunikaci za hranice Alp, pro poznání tyrolského, jihotyrolského nebo bavorského prostředí, což jsou destinace, které si mnozí mladí Mocheni vybírají pro studium nebo kvůli práci. Podpora mochensko-italské dvojjazyčnosti spolu se znalostí němčiny a angličtiny znamená nabídnout skutečné nástroje pro orientaci ve složitém a propojeném světě.

Jazyky s sebou přinášejí příběhy, myšlenky a city. Uvědomění si této skutečnosti má zásadní význam pro to, aby mochenština - stejně jako každý jiný menšinový jazyk - zůstala živá, vitální a nedílnou součástí dnešní společnosti. I té budoucí.