Po práci se scházel se svými přáteli Koskrötn a za zvuků rety, harmoniky z údolí Valle dei Mocheni, se společně vydávali do stájí nebo na pole, aby se vzájemně učili ty nejpůsobivější taneční kroky. Takové, kvůli nimž se dívky do nich musely zamilovat.
Cestu k Annině srdci bylo třeba urazit tanečním krokem.
Musel si počkat na období karnevalu, aby se k ní mohl přiblížit. A konečně si s ní zatančit. Ruce se mu potily, jak se snažil vybavit si z paměti kroky, které zkoušel a nacvičoval celé týdny, celý omámený vůní dlouhých kaštanově hnědých vlasů a jejím srdcem tak blízko jeho vlastnímu.
Pak se zase rozdělili. Slavnost skončila a spolu s ní i období karnevalu.****
Ale začali se scházet. Poprvé, podruhé, mnohokrát.
Takové je vzpomínání.
Jako tehdy, když si na hřebeni Costalty vyznali věčnou lásku. Nahoře nad vesnicí. Tam, kde se scházeli milenci, aby pozorovali, jak se při západu slunce údolí Mochenů zbarvuje do červena a oranžova.
Takové je vzpomínání. Neboť čas plyne rychle.
Starý Roberto zvedá z police pečlivě uchovaný kronz. Hladí pírko, které zdobí jeho konec. Zkouší taneční krok a pak si unaveně sedá před vyhaslý krb. Zavírá oči. V uších mu zní reta, která ho kolébá v temnotě noci.
* Rituál Stéla, kdysi rozšířený po celých Alpách, je nejdůležitějším komunitním setkáním roku ve vesnicích Fierozzo a Palù. Večer na Silvestra, na Nový rok a na Tři krále**** se složí improvizovaný sbor z dospělých mužů a Koskrötn, kteří nesou velkou hvězdu a zpívají tradiční koledy oznamující narození Pána a příchod Tří králů ve všech domech a posvátných místech ve vesnici. (Panel stálé výstavy v Kulturním institutu Mochenů, Palù del Fersina)
** Kronz je tradiční ozdoba klobouku, kterou nosí Koskrötn. Vyrábí se z malých kulatých vánočních ozdob, sušených květin, pozlacené hliníkové fólie, měděného drátu, z nichž se vytvoří tři malé barevné stromečky, které se svážou zlatým drátem znázorňujícím rok odvodu. Trojice stromečků se pak přišije na levou stranu obyčejného klobouku z černé látky, na který se připevní pera z ocasu tetřeva. Tuto ozdobu kdysi vyrábělo pouze několik zkušenějších rodin. Dnes už existuje jen málo lidí, kteří jsou schopni ji vyrobit. (z knihy „Identità musicale della Valle dei Mocheni“- Hudební identita údolí Valle dei Mocheni, Renato Morelli, 1996)
*** V období od Tří králů do masopustu Koskrötn chodili po usedlostech a pořádali slavnostní tance. Byly to důležité okamžiky setkávání pro mladé lidí z údolí Valle dei Mocheni.
CREDIT PHOTO: Archivio BKI, foto Alessio Coser e Archivio Flavio Faganello, foto di Flavio Faganello
