Vynalézavost lidí z hor

Nejen sedláci

Jsme zvyklí vidět hory jako zcela přirozené prostředí a zapomínáme, že lesy, jak je nyní vidíme, jsou také výsledkem lidského zásahu a že skály a spontánní vegetace byly zdrojem obživy a pracovního prostředí, po tisíciletí.  

Hory ukrývaly drahé kovy a doly, lesy byly královstvím lidí, kteří střežili zvláštní, téměř magické znalosti, jako jsou uhlíři, kováři, kteří používali vodní kladiva, sběrači modřínové pryskyřice, ze které se získával terpentýn. Chemie ante litteram, zkrátka voda a oheň, kovy a rostliny. 
Znalosti, které pro mnohé zůstaly záhadné, empiricky aplikované, což nám umožňuje pochopit, jak byla práce, primitivní průmysl, zcela spojena s půdou. Věřilo se, například, že minerály měly být také považovány za plody země s vlastním růstovým cyklem. 

Chcete-li objevit tyto aspekty hor, můžete navštívit různá místa v Ekomuzeu ve Val Meledrio, kde je stále možné vidět různé struktury, jako je například vápenka, pec používaná k vaření vápence, k výrobě vápna pro stavebnictví, buchar - jeden z 28, které se kdysi na území nacházely – a továrna již z 16. století, kde se vyráběly železné nástroje. 

A pak ještě, terpentýnová cesta, po stopách sběračů pryskyřice 

Železné doly

Další činnost, která není spojena se zemědělstvím, ale má starou tradici, lze nalézt ve Val di Pejo, v Comasine, kde od 15. století vzkvétala těžba magnetitu, ze kterého se získávalo železo, doly zůstaly aktivní až do 60. let 20. století.  

Je také zajímavé, že výměna znalostí o těžbě a zpracování nerostu vedla k migracím v těchto zemích lombardských dělníků natolik, že místní dialekt odráží tyto události i dnes: v Ossaně a ve Val di Pejo se totiž mluví lombardským dialektem, odlišným od dialektu Solandro (který má naopak znaky ladinských dialektů). 

Doly v tuto chvíli nelze navštívit, ale palác Palazzo Migazzi v Cogolo di Pejo, kde se můžete seznámit s příběhy horníků z tohoto údolí, bude brzy zpřístupněn veřejnosti.  

Síla vody

Údolí Val di Sole, údolí Rabbi a Pejo jsou bohaté na vodní toky, zurčící potoky a bystřiny, které byly využívány nejen k zavlažování polí, ale i k rozvoji dávných forem průmyslu.  

Síla vody se využívala k pohonu kováren, kde se opracovávalo a kovalo železo. Chcete-li se dozvědět více o tom, jak tato činnost probíhala, můžete navštívit kovárnu Fucina Marinelli, která je se svými vodními mlýny také velmi podmanivým místem. 

Voda je a zůstává zásadní pro výrobu elektrické energie, která se v údolích Trentina stala skutečnou epopejí, v prvních desetiletích dvacátého století. V Cogolo di Pejo můžeš navštívit vodní elektrárnu, stále funkční, označenou jako „nejkrásnější v Itálii“, pro svůj vzácný architektonický styl, kuriozitu, kterou si nesmíte nechat ujít, abyste lépe porozuměli životu tohoto alpského údolí. 

jistit více

Teplo kamene

Vápenec poskytoval vápno pro stavbu, ale od 16. století nabyla velkého významu i výroba tzv. olle, kachlů pro kamna, vyrobených z hlíny.  
V těchto horských údolích byla schopnost efektivně vytápět domy nutností. Domy byly postaveny tak, aby se teplo nerozptýlilo, s velkým využitím dřeva i na obložení stěn stube, malá okna, nízké stropy a samozřejmě přítomnost kachlových kamen.

Velká kamna z vnějšku obložená majolikovým obkladem, zatímco uvnitř jsou obloženy olle a žáruvzdornými cihlami, které udržují teplo po dlouhou dobu a využívají méně dřeva než otevřený krb. Chceš-li vidět dům, který shrnuje všechny tyto vlastnosti, můžeš navštívit Casa de la Béga, pocházející z devatenáctého století, ve Strombiano di Pejo.