Na sucho kladené kamenné zdi

Zásada péče

Technika zdění na sucho se předává po generace: spočívá ve výběru správných kamenů, jejich vzájemném zaklesnutí, utěsnění pomocí do sebe poskládaných úlomků drobného kameniva a postupného navýšení, vrstvu po vrstvě, přičemž šířka a výška každé zdi je určena dlouholetými zkušenostmi. Tajemstvím, které jim skutečně umožňuje přetrvat věky, je péče o ně. 

Postavit zeď představuje slib: je nutno ji pozorovat, opravovat a starat se o ni za všech okolností. Vracet se k ní, obhlížet ji, opravit vypadlý kámen, odstranit bujný břečťan nebo mech či naopak nechat růst rostliny, které jsou přátelským útočištěm drobných živočichů, žijících ve štěrbinách mezi kameny. Je to příběh trvalého a nepřetržitého vztahu. Projev citu, který se nezakládá na hrdinských činech, ale na každodenní pozornosti lidí, kteří v horách pracují a žijí.

Procházet se mezi na sucho kladenými kamennými zdmi, fotografovat je nebo jim věnovat chvilku pozornosti, je způsob, jak vstoupit do tohoto příběhu. Je to způsob, jak říct: ano, i já se starám o tento kraj, kde krása a tvrdá práce, odvaha a zodpovědnost si podávají ruce.

Pastini

„Nazývají jej hrdinským zemědělstvím, ale my nejsme hrdinové, my jsme zemědělci. Zemědělec ví, že k obdělávání půdy potřebuje mít vodorovnou půdu. Ale u nás jsou jen ostré vrchy, tak jsme si řekli: postavíme obrovské schody a na každém stupni zasadíme vinnou révu a rajčata, jabloně a brambory... není zapotřebí hrdinů, stačí si vyhrnout rukávy", takto pobaveně vypráví dědové o tvrdé práci, kterou vykreslily kilometry a kilometry teras na strmých alpských svazích. Každou z nich podpírají na sucho kladené kamenné zdi, které obsahují zeminu i paměť a které se neustále přetvářejí, aby udržely v rovnováze krajinu budovanou s úsilím a respektem. Z dálky vypadají skutečně jako schody pro obry, které se vlní a mizí v mlze za úsvitu, plné rostlin a ovocných plodů.

Údolí Val di Cembra s více než 700 kilometry na sucho kladených kamenných zdí je příkladem par excellence této neuvěřitelné strategie přizpůsobování. Z hor se stává vertikální zahrada provoněná hektary vinic. Terasy se zde - stejně jako ve Val di Non - nazývají v dialektu pastini, což je pravděpodobně výraz odvozený od latinského pastinum, zemědělského nástroje podobného krumpáči, který se používal ke kopání a zpracování půdy. 

Místní obyvatelstvo, vědomé si nesmírné kulturní, krajinné a ekologické hodnoty této venkovské architektury, se rozhodlo uchránit před zapomenutím staletí zkušeností a úsilí: vedle práce zemědělců se zde dnes angažují dobrovolníci, spolky a veřejné instituce. Navrhovaných iniciativ je mnoho: kulturní stezky, vzdělávací kurzy pro školy i turisty, síť rodinných vinařství, jako je Cembrani DOC, které spolupracují na valorizaci území, lidí a místních produktů. Architektura, zemědělství a kultura pastini jsou odkazem a zároveň volbou pro budoucnost.

Stavebnictví, ekologie, úrodnost

Na první pohled se zdá, že kamenné zdi jsou prostými funkčními prvky: slouží k udržení půdy, k úpravě svahů či k vymezení polí. Kamenné zdi však propojují zemědělství, krajinu, biologickou rozmanitost a místní kulturu. Jsou to miniaturní ekosystémy, kde příroda a člověk žijí společně a vzájemně se podporují: hmyz, plazi či obojživelníci nacházejí v těchto bezpečných mikrobiotopech útočiště a zároveň je udržují v čistotě a živé. 

Na sucho kladené kamenné zdi zadržují půdu, aniž by ji utěsňovaly, a proto hrají klíčovou roli v prevenci sesuvů a eroze. Tím, že zadržují vlhkost v prostředí, které je stále více sužováno globálním oteplováním, vytvářejí také mikroklimatické podmínky, které pomáhají v boji proti suchu a chrání zemědělství.

Technologicky vyspělá budoucnost

Historie na sucho kladených kamenných zdí se stále vyvíjí. V roce 2013 byla Horskou akademií založena Trentinská škola na sucho kladeného kamene, která nabízí praktické kurzy a patenty pro školení odborníků, řemeslníků a operátorů, kteří se věnují obnově a údržbě těchto staveb. 

Díky spolupráci s Machovou nadací, komunitami v údolích a okresech jsou nyní staré znalosti doplněny pokročilými digitálními technikami, jako jsou drony, GIS a satelitní mapování, které se používají ke sledování stability a degradace zídek. Okresní výběrová řízení a podpůrné programy pro zemědělce, kteří obnovují kamenné zdi, svědčí o institucionálním závazku vůči udržitelnému zemědělství a ochraně biologické rozmanitosti, zatímco přenosné didaktické sady, jako je „Petra box“, podporují vzdělávání ve školách a komunitách a spojují praktické manuální dovednosti s počítačovou technologií. 

V éře energeticky úsporného zemědělství se potvrzuje, že na sucho kladené kamenné zdi jsou symbolem odolnosti a ukazují, jak mohou moderní technologie posílit a rozšířit znalosti předků, aby mohly aktivně a synergicky čelit výzvám současnosti. 

Existenciální model

Jsem tady. To říká dobře udržovaná na sucho kladená kamenná zeď. Je to živé dědictví, znamení obydlené krajiny, území, kde žijí lidé a které nebylo nikdy opuštěno. 

V roce 2018 UNESCO uznalo umění na sucho kladené kamenné zdi za nehmotné dědictví lidstva. Pro kraj Trentino je toto uznání nejen poctou minulosti, ale především motivací pro současnost. Ve světě, který stále rychleji směřuje k jednorázové spotřebě, kde vše vydrží po dobu jednoho kliknutí nebo módy, nám dnes tyto umně vyvážené kameny, propojené navzájem i se světem, k němuž náleží, připomínají sílu pouta. Jsou výzvou k tomu, abychom zpomalili a starali se a budovali pouze to, co můžeme neustále živit láskou. 

V dnešní společnosti, která často oslavuje pomíjivost a nahraditelnost, jsou na sucho kladené kamenné zdi symbolem odolnosti, harmonie mezi člověkem a přírodou, souladu s rytmem země.

Je to model, v němž pomalost není omezením, ale zdrojem. Je to způsob života, který uznává hodnotu trpělivosti a péče. Jsou to kameny, které vypovídají o spojenectví a možnostech, o vášni a vynalézavosti. Připomínají nám, že láskyplné gesto má cenu jen tehdy, když se opakuje v čase, v rituálu, který se neustále obnovuje, s jednoduchostí a odvahou.