Co je to vlastně ledovec?
Vědecká definice je dobře známá: věčná masa ledu a sněhu, která pozvolna sestupuje do údolí. To je však jen část příběhu. V mnoha domorodých kulturách, například v Andách, jsou ledovce považovány za živé duchy, předky, božstva, která chrání a řídí koloběh života. Jejich ztráta nepředstavuje pouze geologický fakt, ale stává se smuteční událostí, kolektivním traumatem.
I v Alpách jsou ledovce něčím více než jen přírodním fenoménem: jsou blízkou přítomností, schránkami paměti, ukazatelé probíhajících klimatických změn. Jejich tání urychluje naše uvědomění: cítíme se zranitelnější, ale zároveň jsme si více vědomi nutnosti hledání změn.
Co se stane s alpskou identitou, až vrcholy už nebudou bílé?
Obraz Alp se nám mění před očima. Vrcholy, které se zdály, že budou na věky stejné, ztrácejí svůj bílý háv a zanechávají za sebou tmavé skály a dočasná jezera. Tato změna podkopává iluzi stability, na níž je založena část identity horských obyvatel.
Ve skutečnosti ale ledovce nikdy nebyly produktivním srdcem pro alpské komunity. Skutečná identita se vždy vytvářela uvnitř struktury lidských vztahů, ve vztahu k půdě, v práci a společné péči. Možná že právě ztráta, o které hovoříme, skýtá možnost znovuobjevení a posílení těchto vazeb.