Až zmizí ledovce

Co je to vlastně ledovec?

Vědecká definice je dobře známá: věčná masa ledu a sněhu, která pozvolna sestupuje do údolí. To je však jen část příběhu. V mnoha domorodých kulturách, například v Andách, jsou ledovce považovány za živé duchy, předky, božstva, která chrání a řídí koloběh života. Jejich ztráta nepředstavuje pouze geologický fakt, ale stává se smuteční událostí, kolektivním traumatem.

I v Alpách jsou ledovce něčím více než jen přírodním fenoménem: jsou blízkou přítomností, schránkami paměti, ukazatelé probíhajících klimatických změn. Jejich tání urychluje naše uvědomění: cítíme se zranitelnější, ale zároveň jsme si více vědomi nutnosti hledání změn.

Co se stane s alpskou identitou, až vrcholy už nebudou bílé?

Obraz Alp se nám mění před očima. Vrcholy, které se zdály, že budou na věky stejné, ztrácejí svůj bílý háv a zanechávají za sebou tmavé skály a dočasná jezera. Tato změna podkopává iluzi stability, na níž je založena část identity horských obyvatel. 

Ve skutečnosti ale ledovce nikdy nebyly produktivním srdcem pro alpské komunity. Skutečná identita se vždy vytvářela uvnitř struktury lidských vztahů, ve vztahu k půdě, v práci a společné péči. Možná že právě ztráta, o které hovoříme, skýtá možnost znovuobjevení a posílení těchto vazeb.

A ekonomika? Co se změní bez ledovců?

Tání ledovců ohrožuje zásoby sladké vody, které jsou nezbytné pro zemědělství, energetiku a každodenní život. Důsledky tání se neprojevují pouze na horských vrcholcích, na alpském ledu jsou závislé i nížiny. 

Zimní turistika, která je základem horské ekonomiky, je obzvláště citlivá. Umělé zasněžování má velmi vysoké náklady a velký dopad na životní prostředí. Je zřejmé, že je třeba hledat nové cesty: lépe využívat obnovitelné zdroje energie, podporovat horské zemědělství, investovat do pomalejšího a udržitelnějšího cestovního ruchu.

Proč je pro nás tak nesnadné reagovat na změny?

Jsme si vědomi toho, že ledovce tají. Přesto se stále chováme, jako by se nic nedělo. Proč? Protože časový rozsah a rozměr klimatických změn je pro naši mysl těžko uchopitelný. A také proto, že se při absenci silných kolektivních reakcí se cítíme bezmocní. 

Musíme obnovit smysl uvědomělého a proaktivního konání, schopnost jednat, prostřednictvím vzdělávání, participativního plánování a sdílení pozitivních zkušeností, které ukazují, že alternativa je možná a že již probíhá.

Rozloučení se s ledovci: rituály, které se usazují do paměti

Na Islandu, ve Švýcarsku a v Mexiku se konají symbolické obřady na památku ztracených ledovců. Nejedná se o staré tradice, ale o nové rituály vytvořené za účelem vizualizace ztráty, vyjádření formy zármutku a vyvolání empatie. Tam, kam věda nedosáhne svým hlasem, promlouvá rituál k srdci.

Krajina bez ledovců bude ještě krásná?

Ano, ale bude to jiná krása. Budou ji tvořit vysokohorské pastviny, sutě, nestabilní svahy a nová jezera. Nepřítomnost ledovců po nás bude požadovat nové chápání krajiny, přepsání paměti a novou definici toho, čemu říkáme „krása“.

Jaká bude proměna alpských společenství bez ledovců?

Nezmizí: budou se transformovat. Mohou se stát aktéry nového modelu soužití s přírodou: prostého, odolného, založeného na myšlence součinnosti. Některá existující společenství již takto jednají: inovují, přizpůsobují se a vytvářejí síť nových energii.

Může se ztráta stát podnětem k jednání?

Jistě, pokud narativ krize nepovede k ochromení. Smutek ze ztráty se musí proměnit v projekt, ve společnou vizi. Území, která se dnes ocitají v první linii, se mohou stát živými laboratořemi uvědomělého klimatického občanství.

Čtyři semínka pro budoucnost

1. Vytváření společenství: posilování místních sítí, vytváření globálních aliancí.

2. Inovace území: udržitelné technologie a postupy přizpůsobené danému místu.

3. Kultura limitu: nový pohled na hory, viděné jako rovnovážný stav, ne jen jako zdroj.

4. Aktivismus a participace: vytvoření prostoru pro hlasy mladých lidí, převedení uvědomění v akci.

„Musíme rozpoznat život i tam, kde se zdá, že život není. Inspirovat se odlišnými kulturními modely, které jsou schopny vymanit se z logiky nadvlády. Právě odtud se může zrodit nová budoucnost.“ 
- Monica Ronchini