POZNÁVÁNÍ TRENTINSKÝCH MĚSTEČEK

V údolích Trentina se snoubí příroda a historie. Malá historická městečka mezi trentinskými horami jsou jedinečná svými příběhy a tradicemi.

Na úpatí masivu Pale di San Martino se nachází obec Mezzano, proslulá svou uměleckou dřevěnou architekturou a nádherným výhledem na Dolomity. Dnes je tato obec střediskem vysokohorského života, které návštěvníkům odhaluje na každém kroku zajímavosti, skrývající se v uličkách, na náměstích či ve stínu podloubí jako v živoucím muzeu pod širým nebem. Prohlídka městečka spočívá v několika tematických stezkách s vyznačenými „stopami dřívějšího venkovského života“. Mezzano je známé i díky svým červeným židlím, rozmístěným po celé vsi, na nichž je položen zvoneček. Stačí zazvonit a během několika minut vám někdo přijde vyprávět jeden z mnoha příběhů tohoto kouzelného místa. Mezi hlavní protagonisty patří voda v kašnách, fontánách a historických prádelnách, stejně jako zahrady (těch je přibližně 250), venkovská architektura s freskami a starodávnými nápisy na domech. Ale především slavné místní stohované dříví, přeměněné ve skutečná umělecká díla: „Cataste & Canzei“, tematická stezka pro poznávání skrytých koutů a charakteristických památek. Obec Mezzano je zcela spojená s přírodou. Po jedné z mnoha vyznačených stezek se na kole nebo pěšky můžete vydat za poznáváním panenské přírody do přírodního parku Paneveggio - Pale di San Martino. Typickým místním produktem je botiro, máslo vyráběné v letních měsících v alpských salaších ze syrové smetany.

Další dolomitskou lokalitou patřící mezi „Nejkrásnější historická sídla Itálie“ je obec Vigo di Fassa, považovaná za kolébku ladinské kultury, odkud při západu slunce můžete pozorovat Dolomity zbarvující se do růžova. Obec Vigo zahrnuje několik menších vesniček, mezi které patří Tamiòn, vzdálený přibližně 4 km od centra obce, kde se mezi statky a stodolami skrývá historický kostel Nejsvětější Trojice. Gotický svatostánek svaté Juliany, zasvěcený ochránkyni údolí Val di Fassa, je jedním z nejstarších v celém údolí a stojí na prehistorickém kultovním místě u zámku Ciaslìr. Z obce vás během několika minut vyveze lanovka na belveder Ciampedìe, který je považován za bránu údolí Vajolet a horského masivu Catinaccio – Rosengarten. Typickým místním produktem je sýr Cuore di Fassa z obecní farmy Val di Fassa, vyráběný z čerstvého plnotučného mléka specifických kravských plemen, jako jsou Bruna a Grigio Alpina. Sýr zraje 2 až 8 měsíců.

Na úpatí Brentských Dolomit, kousek od jezera Molveno, stojí za návštěvu městečko San Lorenzo-Dorsino, které se zrodilo sloučením sedmi vesnic (tzv. „Ville”). V každé si můžete prohlédnout unikátní venkovskou architekturu s některými zajímavými prvky, mezi které patří historické „nájezdové rampy“ pro přístup do seníků, jež se nacházely v horní části domů. Jedinečná příležitost pro prohlídku kultovních míst, malých kostelíků, kaplí a náboženských symbolů. Hned za obcí začínají mnohé stezky vedoucí do Přírodního parku Adamello-Brenta. Typickou místní specialitou je salám Ciuìga, vyráběný z vepřového masa a vařené řepy.

Pár kilometrů od lázní Terme di Comano se nachází obec Rango, dominující náhorní plošině Bleggio. V centru obce si můžete prohlédnout podloubí, sklepy, dvorky, fontány, kamenné zídky, dlážděné ulice a historické domy, které vás zavedou zpět v čase do starodávného venkovského života v Trentinu. Po příjezdu do obce Rango vás ihned upoutá impozantní soubor domů nazvaný „el portech de la Flor“. Jedná se o nejstarší část obce, která inspirovala všechny ostatní obyvatele obce Rango při stavbě svých domů. Krátkou procházkou dojdete do nedaleké vesnice Balbido nazývané „barevná trentinská vesnička“, a to díky nespočetným freskám a nástěnným malbám realizovaným místními i zahraničními umělci, kteří se inspirovali místním venkovským životem. Typickým produktem této oblasti jsou ořechy Bleggio, ručně sbírané v druhé polovině září, čištěné a sušené na roštech rozložených na půdách domů.

V obci Canale di Tenno se můžete projít úzkými dlážděnými uličkami mezi historickými domy, kamennými klenbami a mohutnými zdmi. Tato obec je vzdálená jen pár kilometrů od Gardského jezera. Jedná se o obec s dlouhou a bohatou historií. Spleť dlážděných uliček a arkád, dvorky a průčelí charakteristických kamenných domů, které dodnes svědčí o staleté historii místního venkovského života. Dnes jsou tyto domy často přeměněny v dílny pro řemeslnou výrobu nebo typické restaurace. Za návštěvu v každém případě stojí Dům umělců „Giacomo Vittone“, proslulý i v zahraničí, ve kterém se od března do prosince pořádají výstavy či jiné umělecké akce. Skutečným klenotem nedaleko obce Canale je jezero Tenno, proslulé svým unikátním tyrkysovým nebo smaragdovým zbarvením, které se mění podle sezóny, výše hladiny vody a klimatických podmínek. Typickým místním produktem je carne salada.

A nezapomeňte navštívit také historické městečko Bondone. Toto historické trentinské městečko, ležící nedaleko jezera Idro, bylo na seznam „Nejkrásnějších historických sídel Itálie“ zapsáno teprve nedávno. Bondone je mimo jiné i nejjižnější obcí celého údolí Valle del Chiese, leží na hranici mezi Trentinem a Lombardií a zrodilo se jako typicky hornické město. Při procházce pod klenbami úzkými dlážděnými středověkými uličkami, které se proměňují v prudce stoupající schody vedoucí mezi kamennými domy pokrytými mechem, se vrátíte zpět do doby, kdy bývalo městečko Bondone obydleno jen čtyři měsíce v roce horníky a jejich rodinami, kteří se na začátku jara vraceli do okolních údolí, kde se zabývali výrobou dřevěného uhlí. Až do pozdního podzimu zůstávala obec neobydlená a zahalená tichem. Za návštěvu stojí i hrad Castel San Giovanni z 12. století, postavený jako pevnost hrabat Lodronů a zajímavý svou jedinečnou polohou přímo na skalnatém výběžku nad jezerem Idro. Tato oblast nabízí i možnost spojení kulturních zážitků se skvělými procházkami v údolích kolem řeky Chiese, do kterých se každý rok sjíždějí milovníci rybaření.

Hrstka domů, která vypadá jako zavěšená v oblacích, když za úsvitu mlha naplní údolí Valle dell’Astico až po okraj skalnatého ostrohu, který se vrhá do tohoto proměnlivého moře poletující páry západně od vesnice. Luserna/Lusérn, horská víska ve výšce 1333 m jihovýchodně od Trenta, je skutečně ostrovem – posledním místem, kde 90 % obyvatel stále běžně hovoří cimbrijštinou, starým bavorským jazykem. V podhůří mezi řekami Adiží a Brentou se dnes k cimbrijštině hlásí asi 1500 lidí, včetně většiny ze současných 250 obyvatel Luserny. Obec se nachází na středním a jižním okraji rozsáhlé alpské pastviny, která se rozkládá mezi Folgarií, Lavarone a průsmykem Passo Vezzena na skále nad údolím Valle dell'Astico. Ochranou a propagací cimbrijské kultury se zabývá Centro Documentazione Lusérn/ Dokumentationszentrum Lusérn se sídlem v někdejší  německé škole z 19. století. V tomto muzeu najdete sekce věnované historii a tradicím, místní fauně, tavicím pecím z doby bronzové a první světové válce (právě na náměstí a na kostel v Luserně dopadly 25. května 1915 za úsvitu první italské bomby vržené na území Rakouska-Uherska). Muzeum Haus von Prükk je emblémem tradic této menšiny. Vzniklo rekonstrukcí někdejší zemědělské usedlosti, která si dodnes zachovala rysy statku z 19. století. Po procházce lesem v okolí vesnice se můžete zastavit na horské chatě Malga Campo nebo ochutnat tradiční místní pokrmy v restauraci Lusernarhof, vytvořené ze tří starých cimbrijských domů s výhledem na údolí Astico.

Pieve Tesino je proslulé jako rodiště slavného státníka Alcida De Gasperiho (1881-1954), jemuž je věnováno muzeum Museo Casa Degasperi. Pieve v italštině znamená „venkovský kostel“ a vskutku od nepaměti se v obci nachází farní kostel Chiesa Pievana della Valle, který jí dal jméno. Vesnice se terasovitě otevírá jako vějíř na úpatí Bosco di Santa Maria a terasy jsou mezi sebou propojeny příčnými uličkami, které jsou dosud zčásti dlážděny valouny nasbíranými v korytě nedaleké říčky Grigno (vlévající se do Brenty) a v horní části se vyznačují odvážnými žulovými schodišti. Srdcem obce je náměstí Piazza Maggiore, kde vyniká starobylá osmiboká kašna z červeného kamene, které se říká „Dáma pramenů“. V muzeu Museo per via v domě „Casa Buffa Giacantoni“ jsou shromážděna svědectví o putování podomních obchodníků, kteří z této oblasti vycházeli na neuvěřitelné cesty pěšky napříč kontinenty. Typickým produktem oblasti Tesino jsou „le Verde“, kysané zelí připravované mléčným kvašením nakrouhaného zelí, které se konzumuje studené a ochucené. Ochutnat je můžete třeba v restauraci zelení obklopeného kempu Valmalene nebo v obci Castello Tesino v restauraci hotelu Chalet Abete Rosso.

Ossana se nachází v horní části údolí Val di Sole u vstupu do údolí Val di Peio, na úpatí vrcholů horské skupiny Presanella, a je sídlem obce, k níž patří také vesnice Fucine a Cusiano. Od nepaměti byla obec Ossana politickým, správním a církevním centrem horního údolí Val di Sole a vznikla v místě, kde se stýkají menší údolí Vermiglio a Peio. Po celý středověk i v novověku obec dobře prosperovala, a to především díky těžbě železa v dolech Comasine a jeho zpracování v nedalekém Fucine a také díky obchodu s blízkými údolími kraje Lombardie. Vesnici dominuje věž hradu Castello di San Michele a její historie je do značné míry spjata s historií tohoto hradu, o nějž se často přeli trentinský biskup s tyrolským hrabětem a který obývaly různé feudální rody. Hrad San Michele di Ossana je jistě jedním z nejsymboličtějších míst v údolí Val di Sole. Stojí na kopci, který byl osídlen již v době bronzové, jak potvrdily nedávné vykopávky. Vypadá jako klasická pevnost, pozorovatelna postavená na strategickém místě. Pochází pravděpodobně z doby Longobardů a první písemné zmínky o hradu jsou z roku 1191. Nejcharakterističtějším prvkem hradu, obehnaného dvěma liniemi hradeb a s baštou ze 16. století, je mohutná hradní věž. Se svou výškou 25 metrů vévodí celému údolí a zůstává nejzachovalejším architektonickým prvkem celého komplexu.

V srdci vesnice můžete rovněž obdivovat tzv. "Stuva Nova", což je místnost zařízená bohatě zdobenými vyřezávanými dřevěnými stěnami, vzácnými kamny, obrazy a z velké části původním nábytkem z 18. století, nacházející se v rezidenci z téže doby, která je dnes sídlem nadace San Vigilio.

U vjezdu do obce, v Parku míru - Parco della Pace - na kopci Tomino, stojí rakousko-uherský památný hřbitov, kde byl v roce 1917 postaven pomník rakouským horským střelcům Kaiserschützen, dílo sochaře Othmara Schrotta-Vorsta. Z místních produktů je třeba zmínit sýr Casolèt, typický měkký horský sýr ze syrového mléka, který se konzumuje čerstvý; má sladkou a jemnou chuť a zavděčí se všem mlsným jazýčkům. Tento vyloženě domácí sýr konzumovaly rodiny hlavně v zimních měsících.

Borgo Valsugana, hlavní středisko dolního údolí Valsugana, nabízí nejzajímavější dochovanou urbanizovanou říční krajinu v Trentinu. Městu dominuje impozantní hrad Castel Telvana a protéká jím řeka Brenta, která mu vtiskla skvostný benátský ráz. Středověký charakter města zůstal téměř nedotčen, pokud jde o urbanistické uspořádání, vyznačující se spletí úzkých uliček, vstupních průjezdů a nádvoří, zatímco podél staré císařské silnice stojí strohé renesanční a barokní paláce. Stojí za to se ponořit dovnitř města a objevit celou řadu zajímavých pohledů, jako například podloubí Lungobrenta, benátský most, historické Corso Ausugum, kostely a několik náměstí. Corso Ausugum, někdejší Císařská cesta, je hlavní ulicí, procházející centrem Borga Valsugany. Po obou stranách třídy se vyjímá několik mimořádně cenných budov z období pozdní renesance a baroka, z nichž mnohé byly v 16. století vyzdobeny freskami s výjevy Panny Marie s dítětem a svatými, namalovanými na ochranu města po morové epidemii v roce 1508. Charakteristická je také oblast nábřeží řeky Brenta (Lungobrenta) s rozsáhlými podloubími, které vedou až k takzvanému „Benátskému mostu“ (Ponte Veneziano) z 15. století se dvěma vzácnými edikulami s díly malíře Jacopa Fiorentiniho ze 17. století, zasvěcené svatému Rochovi a svatému Janu Nepomuckému, z nichž první je ochráncem proti moru a druhý proti nebezpečí vody. Borgo Valsugana je ideálním cílem pro ekologické cestování. Leží totiž na železniční trati Trento – Bassano a prochází tudy cyklostezka Valsugana, která spojuje Pergine a jezero Caldonazzo s Bassanem del Grappa. Na této 80 km dlouhé trase na pomezí krajů Trentino a Benátsko se prolínají kultura, historie a přírodní scenérie. V obci byl zahájen nový umělecký projekt nazvaný Sky Museum, který realizuje asociace Arte Sella, v jehož rámci vznikly v historickém centru města, ve spolupráci s obecní samosprávou, tři instalace. Skvostem tohoto místa je hrad Castel Telvana, který dominuje obci z vrcholu hory Ciolino. Z podloubí na ulici Corso Ausugum (u č. 21) se nachází schodiště „scala a Telvana“, po němž se za necelou půlhodinku dostanete až pod hrad. Interiér hradu nelze navštívit, protože je v soukromém vlastnictví, ale vnější prvky - zejména vysokou věž a mohutné menší věže - lze obdivovat z několika míst, dokonce i shora, když se vydáte po různých stezkách (sledujte značky «Passeggiata giro dei castelli»).

Více informací zde.