To, co si vybereme k jídlu...

Když jsem se probudilo, uplynul nějaký čas. Pomohli mi, ale muselo jsem se hodně snažit, abych znovu získalo energii a vytlačilo další lísteček. Pro mnoho mých bratrů se nedalo nic dělat.  

Vyrostlo jsem do výšky a slyšelo hlasy. Vyprávěli o zemi, kde už nejsou roční období, o nepředvídatelné obloze. Hledali řešení. Říkali, že pro pěstování semen a rostlin, jako jsem já, je na trhu více než 350 000 jedů. Za posledních 70 let se produkce zvýšila 50krát. Já jsem ve své zemi vyrostl bez věcí, které mi berou dech, ale přesto je cítím: v kořenech, ve větru, který mi čechrá stonek, slyším je šumět ve sténání hmyzu. Myslelo jsem si, že se musíme spojit s rostlinami, zvířaty, koloběhem vody, lidmi, že musíme vytvářet spojenectví a hledat řešení, vzájemně se podporovat a růst všichni společně. Myslím, že se tomu říká agroekologie, permakultura, ekologické zemědělství, udržitelná produkce...  

Slyšelo jsem ve větru hlasy jabloní a vinné révy 

Zničené květnovými mrazy a letním krupobitím. Vyprávěli mi o velkých útrapách, ale i krásné příběhy: jsou lidé, kteří to pochopili. Biodiverzita je v centru dění a my, malá semínka, jsme součástí systému. Proto nechávají na pšeničných polích kvést máky a pomněnky, střídají plodiny, na vinné révě ponechávají listy, aby chránily hrozny před pálícím sluncem, a mezi řádky pěstují další rostliny, aby je mohly zastínit. Hledají staré odrůdy, často odolnější a nezbytné pro diverzifikaci produkce: zapomenutá jablka s kořeněnou a aromatickou chutí, schopná vyprávět příběhy a svědčit o vytrvalosti země údolí a hor, která žije v rukou svých rolníků. Zemědělci - vidělo jsem to - jsou trpěliví a stálí, nebojí se počasí ani únavy: jsou nejhlubší důstojností našich společenství. 

Občas jsem je také slyšelo, jak si stěžují, že ti, kdo vyrábějí zdravě a poctivě, mají na trhu problémy. Tak se obyvatelé Trentina sdružili do družstev, nákupních skupin a solidárních sítí, aby propojili zemědělce a výrobce, kteří sdílejí hodnoty sociální a environmentální odpovědnosti a udržitelnosti. V jednotě je síla a sdílení umožňuje zhodnocovat a opakovat postupy, které fungují, a postupně z nich udělat normu. Je to příběh Slow Food, sítě producentů Deges, okresů solidárního hospodářství Trentino, Federace ekologických a biodynamických zemědělců, bioregionů a mnoha a mnoha dalších, kteří mají kořeny v údolích a drží se na svazích našich hor. Často jsou to také sdružení, která školí, naslouchají a vzdělávají.

To je případ společnosti GoEver, která nejen podporuje pěstování ekologických obilovin a obilovin km0 v celém Trentinu, ale také pracuje na znovuzavedení starých obilovin a obnově marginálních půd a zlepšení zemědělské krajiny a biologické rozmanitosti. Spolu s mnoha místními subjekty, jako je Val Bio Cembra a Consorzio Tutela di Tenno, se také angažuje v propojení zemědělství a cestovního ruchu, které je nezbytné pro ochranu semen, jako jsem já, pěstovaných s neustálou péčí a pozorností, ale také s velkým nasazením a úsilím. 

Klíčovou roli hraje strávník, který si vybírá 

Vyberte si ze sítí malých výrobců, kteří vytvářejí komunitní a klimatickou spravedlnost. Vyberte si kuchyni spojenou s ročním obdobím a územím. Zvolte si také autentický výrobní model, který nabízí to nejlepší ve své nedokonalosti. Jablka rostoucí poblíž mého pole mají starosti, protože je trochu potrápilo krupobití. Jsou pošramocená, bojí se, že nebudou oceněna. A malá koza, která se pase opodál, se bojí, že někdo řekne něco špatného o jejím přírodním mléku: to je to, co nabízí, pevné, krémové zdraví. 

Křupavé saláty, které se dají hned sníst, šťavnatá rajčata, syrové mléko, malé hrudkovité luštěniny, které vás zasytí bílkovinami a minerály, pečlivě a trpělivě sušené luční bylinky, drobné ovoce sbírané jedno po druhém, jemné, ale s lesní příchutí. Vzduch, který dýchám, je skutečným vzduchem nedokonalých, chutných produktů, které mění odstín podle ročního období, které svou velikostí, odstíny a vlastnostmi píší stránky let a vypovídají o odvaze těch, kteří mění systém, místo aby měnili klima. 

Jistý filozof jménem Feurbach před časem řekl, že to, co si vybereme k jídlu, odráží to, kým se rozhodneme být: teď, když jsem vyklíčilo a vyrostlo, vás mohu ujistit, že měl pravdu. Slovo malého semínka!