PROZKOUMEJTE VERTIKÁLNÍ KRAJINU TRENTINA

Představujeme vám souhrn informací, které vám prostředí a velikost Alp přiblíží. Pouze 20% území Trentina se nachází ve výšce pod 600 metrů a zde také žije největší část populace. Přibližně 20% povrchu leží mezi 600 a 1000 metry, zatímco zbývajících 60% se nachází ve výšce nad 1000 metrů nad mořem.

ZÁPADNÍ TRENTINO

Ledrenské Alpy – tisíce barev rozmanité přírody

Pohoří Ledrenské Alpy je nejjižnější částí západního Trentina a geograficky patří k Lombardskému Předalpí. Rozprostírá se mezi údolími Giudicarie na západě a severu, údolím Valle del Sarca a kotlinou Riva del Garda na východě a reliéfem Brescianského Předalpí na jihu. Podél hlavního hřebene vedla z údolí Valle del Chiese za Velké války válečná fronta a i dnes zde můžete narazit na ručně vyráběné předměty, kamenné pěšiny a zákopy. Třetí hlavní linie běží podél toku řeky Sarca, od divoké rokle Gola del Limarò spojuje vrcholky hor Monte Casale a Monte Brento mezi údolím Valle del Sarca a náhorní plošinou Lomaso. Díky blízkosti k jezeru Lago di Garda a zdejšímu specifickému mikroklimatu nabízejí Ledrenské Alpy výjimečnou rozmanitost rostlinných společenstev. Tak například na nedalekém masivu Monte Baldo se nachází významný počet druhů typicky alpských i arktických rostlin, které bez újmy přečkaly několik období zalednění.

Monte Baldo, Stivo, Monte Bondone a Paganella

To jsou hory, které ohraničují pravou horopisnou stranu údolí Valle dell’Adige, od soutěsky Rocchetta přes planinu Piana Rotaliana až k hranici s provincií Verona, těsně pod horizont městečka Avio. Spíš než celá pohoří se v této oblasti nacházejí jednotlivá návrší a řada izolovaných vrcholů. Pouze Monte Bondone je s horami Tre Cime a Stivo spojená dlouhým hřebenem. Hora Paganella ve výšce 2124 metrů ční svou mohutnou východní stěnou nad údolím řeky Adige severně od Trenta.Hora Monte Bondone, ležící jen 14 km od Trenta, má nejvyšší bod na panoramatickém vrcholu Cima Palòn ve výšce 2090 metrů. Hora Stivo s 2059 metry se na západě tyčí nad kotlinami Arco a Alto Garda, na východě nad průsmykem Passo Bordala a údolím Val Lagarina. Monte Altissimo se tyčí do výšky 2079 metrů mezi náhorní plošinou Altopiano di Brentonico a vodami jezera Lago di Garda. Hora je typickým příkladem “horského úkrytu”, jelikož nebyla během posledního zalednění v období čtvrtohor pokryta ledem a dnes je domovem vzácných druhů endemických květin, zkoumaných od dob středověku předními evropskými botaniky, kteří se dnes soustřeďují v přírodní rezervaci Riserva naturalistica di Bes-Cornapiana.

Presanella – střecha Trentina

Presanella je se svými 3556 metry nejvyšší horou Trentina, zcela spadá pod území provincie Trento a je také hlavním vrcholem pohoří, které se rozprostírá mezi údolími Val Genova, Val Nambrone, Val Meledrio a Val di Sole v západním Trentinu až po průsmyk Passo Tonale – tvoří tak velký trojúhelník, který zahrnuje četné ledovce a desítky malých jezer s průzračnými vodami ledovcového původu. První věcí, kterou oko zachytí během stoupání po stezkách k pohoří Presanella, je druh skály, zcela odlišný od skal nedalekých Brentských Dolomit. Hornina, která tvoří masiv Presanella, je vulkanicko-krystalického původu, přezdívá se jí také “tonalit” a vzhledem připomíná žulu. Velká část pohoří Presanella spadá pod přírodní park Parco naturale Adamello Brenta.

Adamello – po stopách Bílé války

Pohoří Presanella sousedí s hřebenem Adamello, který se rozprostírá až k hranici mezi provinciemi Trento a Brescia. Trentská část pohoří je ohraničená západní hranicí provincie vedoucí podél hřebene, který se táhne od Punta del Castellaccio přes průsmyk Passo Tonale až k hoře Monte Re di Castello. Na severu se rozprostírá od údolí Val Genova až po obec Pinzolo, směrem od údolí Val Rendena, Giudicarie a Valle del Chiese. Téměř celé pohoří se nachází v přírodním parku Parco naturale Adamello Brenta, který je bohatý na horské oblasti s velkým významem a divokou krásou. Jméno pohoří Adamello se spolu s dalšími hlavními vrcholy Carè Alto, Crozzòn di Lares, třemi vrcholy Lobbia, Monte Fumo a Corno di Cavento skloňuje v souvislosti s událostmi Bílé války.

Cevedale – ledový svět

Pohoří Cevedale je trentinskou částí většího pohoří Ortles-Cevedale a rozkládá se přibližně na 1000 kilometrech čtverečních na území provincií Trento, Bolzano, Brescia a Sondrio. Hora Monte Cevedale ve výšce 3378 metrů představuje orografický uzel tohoto pohoří s řadou typických “západních” rysů – najdete zde četné ledovce, vysokohorské stezky vedoucí přes sníh a led a mnoho malebných turistických tras ve vysokohorských prostředích. Nejznámější z těchto vysokohorských tras vede od vrcholu hory Cevedale a postupně se dotýká všech vrcholů až po vrchol Pizzo Tresero, a proto se jí přezdívá okruh třinácti vrcholů “Giro delle tredici Cime”. Trasu navíc lemuje řada tábořišť a horských chat. Právě na této trase najdete horskou chatu Viòz - Mantova (3535 m), nejvýše položenou chatu středovýchodních Alp. Pohoří Cevedale spadá téměř výhradně na území národního parku Parco nazionale dello Stelvio.

Maddalene – tiché pohoří

Východně od pohoří Cevedale, od údolí Val di Rabbi po průsmyk Passo Palade, na rozhraní Trentina a Alto Adige, leží pohoří Catena delle Maddalene, které na severu ohraničuje údolí Valle di Non. Odlehlé hory jsou říší ticha a odrážejí rozlehlost oblasti –pastviny a louky střídají horské traviny a skály. Nejvyšší převýšení 2752 metrů se nachází na vrcholu Punta di Quaira.

VÝCHODNÍ TRENTINO

Malé Dolomity, Pasubio, Altopiani Cimbri – v parku vzpomínek "Parco della memoria"

Vysoká skaliska, hrbolaté hřebeny a velké vápencové masivy, které se zvedají nad údolími Vallarsa a Valle dei Ronchi v jižním Trentinu. Název “Malé Dolomity”, jak byly tyto hory pojmenovány, je odvozený od vrcholků pohoří Carega, Cherle a Sengio Alto, posledních alpských podhůří na území Trentina před začátkem Benátské nížiny, které se vyznačují svou nerovnou morfologií.

Průsmyk Passo Pian delle Fugazze na okraji Vallarsa je styčným bodem Malých Dolomit a pohoří Pasubio, významnou zónou “Zona Sacra alla patria”. V hlubokém údolí, na úbočí italského vrcholu Cima Palòn a rakouského vrcholu Col Santo, kterým se dohromady přezdívá “Zuby”, jsou ještě dnes patrné stopy po krutých střetech mezi Italy a Rakušany během první světové války. A i dnes zde najdeme vojenské cesty jako velkolepou “Strada delle gallerie” nebo “Strada degli Eroi”, hlavní přístupové cesty k pohoří. Dokonce i náhorní plošiny Altopiani di Folgaria, Lavarone, Luserna se svou skromnou nadmořskou výškou definují zeměpisné hranice hor Cornetto, Monte Maggio, Colle del Sommo nebo Monte Rust a tvoří velký skanzen věnovaný 1. světové válce s početnými rakouskými pevnostmi, observatořemi a malými válečnými hřbitovy.

Lagorai – pohoří zrozené z ohně

Pohoří Lagorai je největším hřebenem východního Trentina, tvořené charakteristickými křemičitými porfyrickými červenohnědými útvary, které vznikly ztuhnutím magmatu uniklého ze sopky Grande Vulcano Atesino před 270 miliony let. Rozkládá se na území mezi údolím Valsugana, náhorní plošinou Altopiano del Tesino, údolími Vanoi a Primiero, údolími Valle di Cembra a Val di Fiemme a údolím Valle del Travignolo až k průsmyku Passo Rolle. Hlavní linie hřebenu vede přímo od průsmyku Passo Rolle k průsmyku Passo Manghen. Oblast je ideálním místem pro pěší turistiku, bohatá na malá jezera, husté a rozsáhlé lesy, alpské louky a horské pastviny. Osídlené oblasti se nacházejí především v okrajových částech a dávají tak prostor pravé horské “divočině”. V samém srdci masivu leží horské sedlo průsmyku Passo Cinque Croci, údolí Val Cia a Val Campelle, které oddělují pohoří Lagorai od žulového masivu Cima d'Asta (obyvatelé Tesina mu také přezdívají “Il Zimòn”) ve výšce 2847 metrů, který je nejvyšším vrcholem této oblasti.